Nadáně ve škole

Nadané mládě ve škole

Zvuková stopa.

Opravdu dlouho jsem se tu snažila školním tématům vyhýbat.

Jednak proto, že chci psát pro vysoce intenzivní lidi všech generací.

Druhak proto, že se tomuhle tématu věnuje spousta jiných odborníků.

A trochu taky proto, že už mě po těch letech u cirkusu samotnou moc nebaví. 

Je to obyčejný, ohraný, jasný.

Na druhou stranu by mohlo být fajn mít to sepsaný důkladně a jednou pro vždy - jak jsem to ostatně zkusila s tématem seberegulace a emočních meltdownů.

A taky bych to mohla nějak hezky shrnout, aby to lidi mohli nosit do svých škol černé na bílém (nebo posílat mailem bílé na černém ;).

Takže prosím o odpuštění všechny, koho se školní témata dávno netýkají a vyzývám je, aby společně s námi přemýšleli, jak tuhle část života s vysokou intenzitou zaonačit co nejmíň blbě.

Pojďme na to!

CESTIČKA k zaopatření (asi) nadaného žáka

1) NOMINACE znamená, že si nějaký dospělák všimne projevů nadání u nějakého dítěte. Přeskočme spor, zda si má všímat spíš IQ, skvělých výkonů, superiorních talentů, neotřelých otázek, vysoké citlivosti nebo overexcitabilit. Prostě si všimne. Většinou pak jde za spřáteleným dospělákem a zeptá se ho, jestli to tam vidí taky. A začnou společně pracovat s teorií, že by možná mohlo jít o nadané dítě. 

Pokud ve škole fungují aspoň intuitivní základy vyvážené inkluze, putuje tato informace dále - zpravidla stejnou CESTIČKOU, jako by putoval jakýkoli jiný podnět z pedagogické diagnostiky. Pokud tedy nevíte, jak a kam to nahlásit, udělejte to stejně jako kdybyste si všimli třeba poruchy učení. Cílem cestičky je zpravidla školní poradenské pracoviště (ŠPP).

2) Nebojte se ZVĚSTOVÁNÍ! Sdělit tu novinu rodičům, učiteli nebo pracovníkům ŠPP není tak těžké, jak se zdá. Zkuste něco jako: “Všímám si, že tohle dítě není tak docela v průměru. Nechci předbíhat, ale mohlo by jít o takzvané (mimořádné) nadání nebo přinejmenším o vysokou mentální intenzitu. Vím, že není úplně snadné s tím fungovat a ráda bych ho podpořila. Myslíte, že byste mi s tím mohli pomoci?”

3) IDENTIFIKACE je proces, při němž si ověřujeme, jak na tom nominované dítě vlastně je. V části škol to zvládá školní poradenské pracoviště. Část se stále ještě obrací na pedagogicko-psychologické poradny. Udělejte to tak, jak je u vás místně obvyklé. 

Pokud se rozhodnete pro rejstříkovou poradnu (PPP), je lepší zdůraznit, že tam dané dítě posíláte primárně kvůli nadání a chcete, aby bylo svěřeno pracovníkům, kteří mají s nadanými dětmi zkušenosti. (Někdy to pomůže, někdy ne, ale vždy je lepší to předeslat.)

Nespoléhejte ale na to, že vám nějaký poradenský pracovník dá na dítě návod. Nejlepší, co se můžete z poradny dozvědět je, že jejich měření je v souladu s vaším pozorováním. (To samé platí pro Mensu a Invenio.) Výjimečně dostane škola nějaký odkaz na materiály nebo pár stovek na pomůcky. To je všechno. 

Pokud to nominovanému dítěti v poradně či v testu “nevyšlo”, nenecháme se tím rozhodit. Pokračujeme v postupu zaopatření dítěte jako by se nechumelilo. Nanejvýš to můžeme vzít trošku zrychleně - zejména pokud si chceme jen ověřit, že je všechno v pohodě a dítě žádné problémy a systémem nenaplňované potřeby nemá. Místo “nadané dítě” můžeme říkat třeba “přemýšlivé dítě”, “citlivé dítě”, v nejhorším třeba “náročné” nebo “odlišné”.

Zbytek DIAGNOSTIKY zpravidla musíte odpracovat sami - respektive v tripartitě rodiče + třídní učitel + pověřený pracovník školy (budu psát zkratku ŠKPN, tedy školní koordinátor podpory nadání - není-li na škole jmenován, vykonává tuto práci školní psycholog, výchovný poradce nebo metodik prevence … prostě se zeptejte na školním poradenském pracovišti, koho vám přidělí).

4) Důkladné ROZKLÍČOVÁNÍ prosím nepřeskakujte. Ani u dětí, které se teď zrovna jeví docela v pohodě. Je důležité si zvědomit a shodnout se na tom, kde všude se do života nadaného děťátka propisuje jeho vrozená vysoká mentální intenzita, popř. rodící se komplexita. Důležité jsou jak body, kde se učitelé s rodiči bez problémů shodnou, tak body, kdy vidíme dítě úplně jinak.

• Jaké sleduji rozumové (popř. šířeji: kognitivní) zvláštnosti?

• Čeho si všímám stran smyslové citlivosti?

• V čem se mi jeví emočně nestandardní, mimo průměr?

• Jaká pozoruji tělesná a psycho-motorická specifika?

• Jakých projevů imaginace a tvořivosti si všímám?

• Jaké vnímám sociální dopady odlišnosti dítěte?

• Jak se vyvíjí sebeobraz, morální stránka, empatie a spiritualita?

• BONUS: Jakého druhu jsou nejčastější nedorozumění/nepochopení/nepřijetí, která kvůli své odlišnosti zažívá?

Upřímně se přitom zajímáme, jak to vidí druhá - třetí či čtvrtá strana … jsme-li odvážní: Jak to vidí samo dítě?

Snažte se prosím nic nesoudit (ani posudky typu “silné a slabé stránky”). Jen konstatovat svá pozorování relevantní k daným tématům.

Pokud se proces odvíjí úspěšně, po fázi pozorování následuje fáze sdílení vlastních emocí:

• Co je těžké pro mě a co pro dítě?

• Jak se ohledně toho cítím?

• Co mě nenechává v klidu nyní?

• Jaké mám obavy o budoucnost dítěte?

• Která z probraných témat jsou pro mě nejvíc živá?

A teď přijde to hlavní. Ne, není to tvorba podpůrných opatření. Ještě ne. Vrcholnou fází rozklíčovávání je identifikace potřeb, které dítě nemá uspokojené. (Druhotně také potřeb, které si v interakci s dítětem uspokojujeme my, jeho dospělí. A tím nemyslím jen rodičovské a učitelské ambice. Patří sem potřeba dítě chránit a respektovat i potřeba dítě vést a zocelovat. Naše nenaplněné potřeby se mohou projevit jako touha rozvinout talent dítěte za každou cenu i jako snaha sjednotit dítě do kulaté krychličky dle osnov … pardon - dle našeho pokrokového ŠVP =  školního vzdělávacího programu.)

Pro práci s potřebami doporučuji využít NVC kartičky. (Tyto jsou k dispozici v podobně online aplikace i jako tiskovina ke stažení.) Můžete je doplnit o fyziologické a vývojové potřeby z libovolné učebnice psychologie.

Mě osobně nejvíc baví varianta, kdy všichni zainteresovaní dospělí zodpovědně vyberou, které potřeby má z jejich pohledu dítě nenaplněné. Načež ke kompletní sadě kartiček pustíme dítě a srovnáváme, co vybírá, popř. i co k tomu říká (jen jestli samo chce - nemusí!)

Někdy se postupuje tak, že dítě pracuje jen s potřebami, na kterých se dospělí shodli. Snaží se označit (prioritizovat), které “zásobníky” má nejmíň naplněné a kde nejvíc potřebuje naši pomoc. S potřebami dále pracujeme v pořadí důležitosti, které určilo dítě. Nesnažte se jeho prioritizací nějak “objektivizovat” svými pohledy.

Prosím, dávejte pozor na to, aby po celou dobu spolupráce nikdo nikoho neúkoloval. Ani nepodsouval řešení. S jedinou výjimkou - pokud přijdete na něco, co byste mohli nabídnout za sebe. Tyto návrhy smíte nadhodit nebo si je aspoň zapsat jako nápad pro další využití. Pamatujte, že i takovou nabídku smějí vaši partneři v jednání (a tím myslím i dítě) úplně svobodně a bez následků odmítnout. Nemusí před váma padnout na zadek jen proto, že štědře nabízíte skvělé řešení z vlastní zahrádky.

Někdy se rozklíčovávání stihne takhle šmahem, ale jsou situace, kdy se protáhne na několik schůzek. Zkuste se na to prosím mentálně připravit a dotáhnout ho do konce. Vyplatí se to. Čestný skautský.

Pokud škola přímo odmítá na rozklíčovávání u dítěte spolupracovat, může vám s tím pomoci soukromá poradna. Já nejčastěji doporučuji vystát si frontu u Andrey Štefáčkové, protože je nejlepší. Ale nechci vás zrazovat od centra podpory nadání či soukromníka dle vaší volby a regionu (zpravidla to nejsou úplně vyhozené peníze ;).

5) Se seznamem nenaplněných potřeb v ruce pokračujeme k prvnímu NÁVRHU PODPŮRNÝCH OPATŘENÍ (=PO). U ostatních speciálních vzdělávacích potřeb se to dělá tak, že si vezmeme do ruky katalog podpůrných opatření a hledáme na každou díru použitelnou záplatu. Katalog PO pro nadané je právě dotvářen do použitelné podoby (spojeným týmem specialistů z AFREŠ a PPP). “Starou” variantu postupu vezmu teda jenom stručně a napřu energii do toho, abychom měli katalog co nejlepší a co nejdřív.

Pracujeme se seznamem potřeb v pořadí, jak jsou palčivé pro dítě. U každé potřeby se zastavíme a absolvujeme klasické malé koučovací kolečko:

• Je něco, co teď můžu a chci udělat pro její naplnění?

• Jak poznám, že se to povedlo? (Jak se budu cítit, až bude naplněná?)

• Kdo mi může pomoci?

• Jaké kroky nás čekají hned teď?

• Na co si dát cestou pozor?

• Kdy si vyhodnotíme, jestli to funguje?

• Co nás k tomu ještě napadá? (Širší asociace, záznam nevyužitých alternativ.)

Pokyny, co všechno v této fázi nedělat by vydaly na samostatný článek. Takže hlavně: 

- Nestanovujte závazná trvalá opatření bez konzultace s dítětem. Dítě musí být aspoň srozuměno s tím, co se na něj šije. Musí v tom vidět smysl. Musí být ochotno to aspoň zkusit. Dítě ujišťujeme, že počáteční obavy a nejistoty jsou součástí procesu a nejlíp se přes ně člověk dostane odhodlaným vědomým rozhodnutím a dobrovolným závazkem. Pokud do toho kteréhokoli důležitého činitele navezeme bez jeho vědomí a souhlasu, spolehněte se, že nám ty naše skvělé nápady zasabotuje, zparoduje a obrátí proti sobě i ostatním.

- V této fázi nevytahujte formulář pro individuální vzdělávací plán (IVP). Jít na to přes úpravu učiva ve vybraných předmětech je mělké, hloupé a falešné. (Jestli si ještě jednou budu muset přečíst, že problémy s adaptací, vyloučení z kolektivu, úzkosti a nízká sebehodnota budou řešeny tím, že žák dostane rozšiřující úlohy v matematice, na jednu hodinu bude chodit o ročník výš a bude posílán na matematické soutěže, tak budu zdánlivě bezdůvodně agresivní.) Nehledáme “lék” na nevyužitý talent v matematice. Hledáme cestu k naplnění oprávněných potřeb dítěte s nezaviněnou odlišností!

Abychom si rozuměli. Typická školní podpůrná opatření pro naplnění potřeb nadaného dítěte jsou například:

• Diferenciace výuky se zastoupením vyšších myšlenkových operací (dle Bloomovy taxonomie), otevřenost žákovským návrhům naplnění cíle hodiny.

• Žáci mají stále k dispozici náročnější úlohy, rozvíjející texty, šifry, badatelské a tvůrčí výzvy, na které mohou přejít kdykoli se jim zadání pro třídu jeví jako příliš snadné.

• Žák si vybírá dlouhodobější samostatnou práci adekvátní jeho úrovni, potřebám a zájmům (učitel práci přijímá a dává formativní zpětnou vazbu).

• Žáci mohou požádat o ověření naplnění očekávaných výsledků učení (splnění výstupů) dříve, než jich dosáhne zbytek třídy (nemusejí čekat na ostatní, nemusejí si zapisovat nebo procvičovat co už vědí a umějí).

• Domácí příprava je důsledně diferenciovaná, vždy podle toho, co daný žák skutečně potřebuje procvičovat. Bere ohled na volný čas a další osobní potřeby každého z žáků.

• Přání žáka zpracovat skupinový projekt raději samostatně je respektováno.

• Rozumná míra využití akcelerovaných žáků na pomoc učiteli a vrstevníkům (jen pokud o to žák stojí, zároveň mu to dělá dobře a zároveň má nejméně polovinu času a prostoru věnovanou vlastnímu odbornému/rozumovému rozvoji).

• Učitel záměrně vytváří skupiny a situace, kdy mohou nadaní žáci (spolu)pracovat svým tempem, do hloubky, která je jim vlastní.

• Respektující způsob nabízení soutěží a nadstavby (žák má právo nerozvíjet se ve všem maximálně, neúčast nebo neúspěch v soutěži nejsou interpretovány jako důkaz, že není nadaný).

• Žáci jsou záměrně vedeni k přiměřenosti, efektivitě, šetření sil, rozumnému využívání AI. Učitel hlídá, aby se u nich nerozbujel perfekcionismus a sebe-přetěžování.

• Učitel si pravidelně reflektuje, jaké procento času strávili NŽ dobrou rozvíjející prací na své úrovni. (Kolik času museli čekat, opakovat s ostatními, dělat nerozvíjející činnosti. Optimální poměr je 80:20 ve prospěch dobré práce. Cokoli nad 50:50 je úspěch.)

• Uspořádáním třídy a sezení vychází učitel vstříc potřebám žáků. Disponuje několika způsoby, jak žákům vytvořit bezpečné pracoviště.

• Pohyb i odpočinek jsou relevantní volbou náplně ušetřeného času. Učitel nabízí více variant jejich realizace.

Občas se stane, že se nám zprvu nedaří získat důvěru dítěte, získat jej ke spolupráci. Naše sebe-upřímnější snahy sabotuje nebo maří. Říká věci, které si nemyslí. Může se objevit tendence zraňovat sebe i druhé. Případně nekomunikuje vůbec. Na práci s takto “skřípnutým dítětem” nabízím alternativní návod, který najdete na webu: tinyurl.com/cptsd-nad

Návrh podpůrných opatření završíme tím, že si zkontrolujeme, jestli využívá všech šest základních směrů pro zaopatření nadaného dítěte. Tedy jestli:

• snižuje frustraci

• snižuje dlouhodobý stres

• zvyšuje míru porozumění a přijetí zvenčí

• zvyšuje seberealizaci

• umocňuje sebe-poznání a sebe-přijetí

• umocňuje laskavost k sobě i k druhým

6) Jakmile máme ke každé potřebě (dítětem schválený) nápad, co by se pro ni dalo udělat, následuje EXPERIMENTÁLNÍ OVĚŘOVÁNÍ. 

Daří se stanovené kroky realizovat? Vedou k očekávaným výsledkům? Daří se nám průběžně řešit očekávané i neočekávané komplikace a ošetřovat rizika? Co by se dalo ještě zlepšit?

Průběh experimentálního ověřování sleduje pověřený dospělý. V systémech s mentoringem je to mentor, patron, trenér či kouč. Ve školách s rozvinutější podporou nadání to bývá školní koordinátor podpory nadání (ŠKPN). Jinde tím může být pověřen třídní učitel, výchovný poradce nebo školní psycholog. Jen výjimečně je to rodič nebo externí psycholog, terapeut, kouč. Je dobré, když si škola stanoví jednoznačný systém výběru pověřeného dospělého, aby bylo všem zřejmé, kdo práci s dítětem koordinuje a sleduje její bezpečnost a úspěšnost.

Zejména je-li součástí rozvojových plánů či opatření nějaký druh výkonové práce (soustavný trénink či studium) nebo jiná velká výzva, je dobré nastavit společně také limity přípustné změny (LAC). Jak si všimneme, že se nám vývoj vymyká z rukou? Že se dítě řítí někam, kam se dostat nechceme? Jaká konkrétní hranice by neměla být překročena? Druhově mohou být tyto limity velmi různorodé: nárůst/pokles hmotnosti; pokles kvality spánku; výskyt/návrat nezdravých automatismů (kompenzací); zranění; zhoršení závislostního chování; zhoršení sebeobrazu; zvýšení četnosti nežádoucího chování; poškození majetku; zhoršení prospěchu; … Zdůrazňuji, že je potřeba stanovit nejen druh, ale i konkrétní míru, která má být interpretována jako alarmující. Pokud jde o změnovou veličinu, pak i období, za které se změna určuje. Na každý limit je navázán konkrétní postup “krok zpět”, který je třeba provést.

Délka experimentálního cyklu (plánování ->  provedení -> vyhodnocení -> zlepšení plánu…) je závislá především na věku dítěte. S malými dětmi plánujeme zkoušení nových opatření na týden. S většími na měsíc, čtvrtletí či pololetí. (Případně jiné období, které je v systému školy logickým celkem - a zároveň není delší 6 kalendářních měsíců.)

Při vyhodnocování prosím věnujte pozornost i tomu, jak moc zatěžuje testované opatření okolí dítěte. Jestli není na úkor uspokojení oprávněných potřeb někoho jiného. Jestli je dlouhodobě udržitelné a nemá příliš mnoho nežádoucích dopadů.

7) Teprve podpůrná opatření, která se nám osvědčí, ZPAPÍRUJEME pro stát - do sdílné legální formy. Může jít o IVP, plán pedagogické podpory, plán realizace podpůrných opatření, plán péče či rozvojový plán. Dle věku dítěte, příležitosti a tradic školy. Opatření, která se škole osvědčila a rýsuje příležitost nabídnout je i dalším žákům, se mohou objevit též v Koncepci a plánu podpory nadání, popř. v obecnějších strategických dokumentech školy (vize, ŠVP).

Pokud se objeví podpůrné opatření, na které si ředitel netroufne bez doporučení poradny (tzv. PO vyššího stupně), následuje další návštěva PPP - zpravidla ne dříve než po třech měsících od té první, diagnostické.

(Opět: Pokud by poradna žádané opatření nenapsala, zkuste najít odvahu a realizovat je stejně. Jejich expertíza nemá takovou váhu, aby vám mohli říkat, co dítěti dělá a nedělá dobře. Vy v tom žijete. Narozdíl od nich.)

Cílem, resp. optimálním VÝSLEDKEM celého PROCESU je dítě, které:

• Má aspoň občas naplněné všechny své oprávněné (základní) potřeby.

• Má alespoň jednu bezpečnou dospělou osobu a alespoň jednoho dobrého kamaráda mezi vrstevníky.

• Myslí si, že je hodnotná lidská bytost, ostatní jsou také hodnotné lidské bytosti a svět je docela zajímavé místo k životu.

• Má nějakou oblast, ve které se chce rozvíjet (kvést) a vidí příležitosti, jak na to. (Nemusí být jen jedna, nemusí být dlouhodobě stabilní, nemusí v tom soutěžit, nemusí to být společensky uznávaná aktivita.)

• Průběžně zlepšuje své sebe-cítění, sebe-poznání a rozumné používání svého těla a ducha.

• Vidí smysl ve vlastním úsilí o to, aby byl svět ještě báječnějším místem.

• Zhruba 80 % svého aktivního času a energie věnuje smysluplné práci, rozvoji a zábavě a zhruba 20 % věnuje překonávání překážek, drilu, zažívání krátkodobé frustrace a boji o přežití (ideálně ve formě přírodního survivalu).

• Do každé výzvy a nepohodlí vychází ze své komfortní zóny a nejpozději do 3 dnů se do této komfortní zóny prokazatelně vrací. (Minimem pro “bytí v komfortní zóně” je stav fyziologicky prožívaného bezpečí, tj. pokud organismus úspěšně utlumí všechny poplachové a stresové reakce.)