Průvodci pozitivní dezintegrací

Jak by mělo vypadat opravdu kvalitní vyšetření, ošetření a zaopatření člověka podezřelého z nadání (např. čerstvě nominovaného dítěte)?

2) Zvědomit overexcitability.

Zatím stále převažují nominace na základě mimořádného výkonu: "Ve třech letech umí číst. To v něm asi něco bude, ne?" Druhé v řadě jsou nominace na základě zájmu: "Hlásím se, protože se strašně moc chci a potřebuju rozvíjet!" Dále nominace na základě rodinné anamnézy: "Moje dítě / můj rodič to má a já jsem taky divná." V jednotkách se zatím počítají nominace na základě charakteristických znaků chování: "Já ju v tom vašem popisu úplně vidím!"

Z všechny tyto pohledy se snažíme obrátit k fundamentu nadání. Tj. k projevům vysoké mentální intenzity.

"Co kdybyste mi přestali vyprávět, co všechno ten člověk umí a pověděli mi, v čem všem je jeho vnímání, prožívání, myšlení a chování nápadně intenzivní?"

Ačkoli se tuto problematiku snažilo výstižně popsat mnoho autorů, pro praxi je asi nejužitečnější dělení na overexcitability, jak je zkoumal polský neuropsycholog a psychiatr Kazimierz Dąbrowski a jeho následovníci.

Cílem je zjistit, v jakých oblastech má nominovaná osoba znatelné overexcitability, zvědomit rozdíly mezi ní a jejím okolím, zvědomit copingové strategie, které používá, a (opět) uklidnit, že odlišnost není automaticky vada.

Na cestě k tomuto cíli používáme různé nástroje, přehledy, příběhy. Například:

1. Práce s dotazníkem OEQ a jeho modifikacemi (OEQ II, ...)

2. Práce s přehledem overexcitabilit a jejich projevů. (Které znáte ze svého života?)

3. Práce s příběhy nadaných, upozorňování na jejich overexcitability. Sestavování příběhu klienta.

V komunitě následovníků K. Dąbrowského je velmi oblíbená práce s celou (jádrovou) rodinou: Své overexcitability si zvědomujeme společně a vzájemně si pomáháme s jejich rozkrýváním a zvládáním. Přirozeně v tom pokračujeme i doma, mimo sezení. 

Ačkoli každá z overexcitabilit může vznikat i z jiného důvodu, než je nadání, je-li přítomno 3 a více overexcitabilit, máme (statisticky vzato) prakticky jistotu, že fundamentem (skutečným společným vysvětlením, primárním zdrojem odlišnosti) je vysoká mentální intenzita - tj. že se jedná o nadaného člověka.

Tuto fázi naší práce vnímám jako dvousečnou - ovšem v pozitivním smyslu. :) Nikomu nemůže ublížit, když si zvědomí, s jakou intenzitou prožívá kterou oblast. Na druhé straně korektním kvalitativním záznamem pozorovaných overexcitabilit (nebo vyhodnocením dotazníku) můžeme doložit případné nadání i dalším na případu zainteresovaným stranám - psychologům, lékařům, škole, širší rodině, komunitě, společnosti. 

Trošku nečekaně odpovídáme na obvyklou (hloupou) otázku, v čem je dotyčný nadaný: "Podívejte, zde, zde a zde."

3. Zvědomit potřeby a jejich (ne)uspokojení.

První, co chci zdůraznit je, že u nadaných nelze předpokládat, že jsou uspokojeny základní lidské potřeby. Nejčastější situace: V prostředí, které ostatním základní potřeby uspokojí, odlišný člověk uspokojení nedostává. 

Které potřeby je potřeba si zvláště pohlídat?

 * potřeba klidu, bezpečí, důvěry, základních životních jistot *

 * potřeba socializace, sounáležitosti, přijetí *

 * potřeba spánku, smyslového zklidnění, odpočinku *

 * potřeba uznání, úcty *

 * potřeba životní perspektivy, šance na seberealizaci *

Předpokládá se například, že když dítě chodí do školy mezi ostatní děti, tak se osamělé cítit nemůže. Může. A není to jeho chyba. Osamělost a nepřijetí jsou nejhorší, pokud jste uprostřed davu úplně sami. I když je naučíme komunikovat na úrovni spolužáků, stejně se cítí jako mimozemšťani. Jako někdo, kdo na tenhle svět nepatří. Osamělost automaticky snižuje sebehodnotu a ochotu existovat. (K tomu, jak mladí lidé prožívají nedostatek perspektiv doporučuji DOKONALÝ text Jana Kršňáka z projektu digiděti.cz)

Odkaz: Check-list saturace základních lidských potřeb 

Tradičně nejlepší způsob, jak zjistit něčí potřeby, je prostě se zeptat. Osobně doporučuji zeptat se klienta, co v dané chvíli vnímá jako své nenaplněné potřeby ještě před tím, než mu existenci check-listu odtajníme.

A co mi mí mladí klienti nejčastěji odpovídají?

Chci pochopit, proč jsem jiný. (IDENTIFIKACE)

Mít se rád takový, jaký jsem. (POZITIVNÍ SEBEURČENÍ)

Aby mi ostatní rozuměli. (INFORMOVÁNÍ OKOLÍ)

Poznat lidi, jako jsem já. (SOCIALIZACE)

Rozvinout, co mi jde. (SEBEREALIZACE)

Dohnat, co mi nejde. (OBOHACENÍ)

Dávat svoje dary tak, aby byly přijímány. (UPLATNĚNÍ)

Další úroveň, na které se uspokojování potřeb nadaných liší, je intenzita prožívání. Všude, kde běžné dítě cítí nějakou potřebu, nějaký nelad (když mi okolí vnucuje něco jiného, než co potřebuji), jedinec s vysokou intenzitou už znatelně trpí. Zažívá stres. Většinou opakovaný, chronický, gradovaný. Dítě, které se potřebuje hýbat, je nuceno 5 x 45 min. nehnutě sedět. Dále: "Obyčejná" školní nuda - pokud je člověk násilím držen někde, kde nemůže uspokojovat svoje potřeby - spouští v těle vysoce citlivého člověka psychické i fyziologické reakce jako by byl vězněn. Deset let natvrdo jen proto, že jsme se narodili s intenzivněji fungujícím mozkem? To mi nezní fér.

Uznat, že potřeby odlišného jedince skutečně existují, že jsou neuspokojené a že je dobré o jejich uspokojení usilovat, je úplný základ péče i spolupráce.

Je tu ještě někdo, kdo si myslí, že nadané děti potřebují hlavně předmětové soutěže a těžší příklady v matice?

Pak jsou tu ještě potřeby, které ostatní cítí jen málokdy. (A když, tak až ve zralé dospělosti.) Nadané děti je prožívají velmi intenzivně. Často intenzivněji, než třeba hlad, žízeň, potřebu spánku ...

 * potřeba autenticity *

 * potřeba koherence *

 * potřeba udržitelné generativity *

 * potřeba pozitivní ekologické stopy * - nebýt přírodě a světu na obtíž

Uspokojením těchto potřeb vzniká to, čemu zahraniční literatura říká "aliveness". Živost. Pocit, že doopravdy žiju (a je to dobře, že žiju). Tento prožitek je indikátorem i zastřešující potřebou. 

Je normální, že v životě není všechno růžové. Překážky patří k životu. Naše rezilience - schopnost se s životem poprat - je založená na tom, jsem v sobě a živá (a svět považuji za venkoncem snesitelné místo k životu). Mám přístup ke své vnitřní síle, díky níž dokážu životní výzvy řešit. 

Nejdřív uspokoj potřeby, teprve pak chtěj po nadaném dítěti odolnost!

3,5. Legitimizace potřeb, pocitů a bolesti z neuspokojení

Nejprve je třeba uznat, že utrpení je skutečné, abychom mohli hledat účelnou cestu z utrpení. 

Emeří variace na vznešenou pravdu

Hladovění po dlouhodobě neuspokojených základních potřebách je stejně skutečné jako hladovění z nedostatku jídla. Především nabuzuje stav akutního ohrožení, se všemi jeho mentálními, fyziologickými a hormonálními dopady.