OE Bingo - znaky nadání

Tabulka overexcitabilit - pro identifikaci a prvotní pochopení nadání

OE Bingo - záznamový arch s příklady projevů / znaků

Zvuková stopa.

CO?

OE Bingo je pomůcka pro komunitní diagnostiku, informování a prvotní opatření osob s podezřením na nadání / vysokou mentální intenzitu (VMI).

KOMU?

Stále platí, že nejlepším diagnostickým nástrojem je člověk, který zkoumanou osobu dobře zná, má srovnání s širší populací a upřímně chce hledajícímu pomoci k pravdivému poznání.

K ČEMU?

Právě takovým lidem má posloužit tento nástroj - pro uspořádání myšlenek, zvýšení všímavosti, jako záznamový prostředek, ke sledování vývoje projevů v čase, k otevření komunikace o odlišnosti s jejím nositelem i jeho okolím.

PROČ?

V anglicky mluvícím světě je práce s overexcitabilitami (OE) a odlišnostmi ve vnímání, prožívání a chování páteří identifikace i péče o lidi obdařené vysokou intenzitou a mimořádným nadáním. V českém prostředí dosud chyběl nástroj, který bychom k nevýkonové diagnostice a smysluplnému provázení mohli využít.

Východiska a historii vzniku tohoto nástroje, včetně odkazů na různé zahraniční verze a zdroje jsem raději přesunula do samostatného článku.

O důvodech, proč považuji za užitečnější zjišťování projevů a postojů, než administraci standardizovaného výkonového testu, píši zde.

NAČ?

Základní funkcí pomůcky je facilitovat bližší pohled na odlišnosti jedince, jejich ohledání, rozklíčování, utřídění a propojení. Zpravidla se tedy využívá u osob, které už byly nominovány nebo identifikovány (např. pomocí vysokého skóru v testu, jednotlivého zajímavého projevu). Nevylučuji ale ani použití pro screening a nominaci v rámci větších skupin (např. při pedagogické diagnostice). Zdůrazňuji ale, že je třeba důsledně dbát na zachování důvěrnosti a diskrétnosti - zvláště případě, že se jedná o děti nebo dospívající.

Z hlediska odborníka na duševno nadaných se jedná o jeden z měkkých nástrojů, jimiž může klientovi pomoci k pochopení a přijetí vlastní odlišnosti. Významné využití má v diferenciální diagnostice, kde pomáhá roztřídit sporné znaky k neurodiverzitám, ze kterých nejspíše vycházejí. (Zde je dobré zmínit zásadu, že žádný znak nemá být použit jako důkaz pro více abnormalit. Tedy pokud se znak ukáže jako projev vysoké mentální intenzity, není správně jej použít jako argument pro jinou diagnózu.) V komplexní diagnostice je vhodné doplnit jej přinejmenším sondou do naplněnosti potřeb a vývojových úkolů.

JAK?

Administrace může probíhat buď individuálně nebo formou případové konference - za přítomnosti pozorované osoby nebo prostřednictvím pozorovatelů, kteří ji dobře znají. Administrátor může být zároveň pozorovatelem - nezaujatý odborný pohled může být přínosem, není však podmínkou.

V nejrychlejší variantě lze formulář vyplnit samostatně během pěti minut. Diskuse nad ním může ale snadno naplnit dvouhodinové sezení pozorovatele a pozorovaného hodnotným obsahem. O pomůcku se můžeme opírat i při dlouhodobější práci, zejména v terapii a koučování. V zahraničí se často využívá v rodinné a komunitní práci: Rodina či skupina sedí kolem stolu a každý za sebe jmenuje znaky, které pro něj platí a uvádí příklady, jak se mu s nimi žije. Dospělí a/nebo zkušenější členové skupiny pomáhají svým příkladem dětem / méně zkušeným členům skupiny připustit si své zvláštnosti a zaujmout k nim zdravý postoj.

BINGO!

Nominační využití (z nějž vychází nadsázkové označení “bingo”) se snaží obejít největší slabinu obvyklých testů na nadání - tj. zaměření na měření okamžitého výkonu bez ohledu všechny ostatní znaky a projevy pervazivní neuroatypie, kterou označujeme jako “nadání” (přesněji “vysokou mentální intenzitu”). Teorie vysoké intenzity a její provázanosti s nadáním totiž tvrdí, že každý jeden znak může být způsoben i něčím jiným. Intentzivní emocionalita může být snadno zaměněna za hypervigilanci. Vysoký intelekt bývá zaměňován za mozek vytrénovaný pro plnění úloh. Intenzivní fungování těla bývá zase často misdiagnostikováno jako ADHD. Více viz grafika/článek.

Rozdělení znaků do šesti oblastí má svůj význam. Starší seznamy znaků (check-listy), například CGS, často vytvářejí dojem, že pozorovaná osoba musí splňovat všechno - nebo naopak - že přítomnost více znaků podobného druhu stačí jako nezvratný důkaz přítomnosti nadání. Procházení znaků po jednotlivých oblastech (overexcitabilitách = přílišnostech = nadvzrušenlivostech) vede k tomu, že si všímáme nejen četnosti, ale i charakteru specifik jedince.

Pokud pozorovatel zaznamená významné odlišnosti ve třech a více oblastech, je podezření na nadání/VMI oprávněnou hlavní pracovní hypotézou. Pokud se odlišnosti vyskytují jen v jedné nebo dvou oblastech, je třeba hledat příčinu odlišnosti jinde: Ať už v jiné neuroatypii, v duševním zranění, v duševní poruše nebo ve výchově a prostředí. Je-li výsledek pozorování “na hraně”, je na místě oslovit další pozorovatele, případně stran sporných otázek oslovit pozorovaného. (Prosím: Zásadně nevynášejme verdikt, že pozorovaný “není nadaný”. Negativní výsledek znamená pouze “v této chvíli nevidím dostatek znaků na to, abych mohla konstatovat přítomnost nadání a navrhuji proto ohledání dalších možných příčin”.)

Nabízí se samozřejmě otázka, kolik znaků je potřeba na “významné zastoupení” v dané oblasti (kolik křížků musí být v okénku), nemá snadnou odpověď. Záleží samozřejmě na postavení pozorovatele, důvěře pozorovaného i na tom, zda má pozorovatel srovnání s vrstevníky a lidmi mimo svou sociální bublinu. Například ve vztahu učitel-žák bývá významné už pozorování tří projevů pro danou oblast. Pokud s pomůckou pracuje rodič s dítětem, záchyt bývá vyšší - můžeme tedy zvýšit laťku na pět a více projevů. Výjimku tvoří situace, kdy je pozorován projev označený jako “při traumatu” - tento zpravidla zamezí více zdravým manifestacím (pro přesnější diagnostiku musíme nastolit situaci, kdy se dítě cítí delší dobu bezpečně a má naplněné všechny základní lidské potřeby).

Nakonec chci připomenout, jak významnou roli hraje vlastní nastavení pozorovatele - zda s dítětem daný znak sdílí nebo ne, popřípadě jaký má postoj k tomuto znaku (zda jej rád vidí nebo by jej raději neviděl). Pokud bychom brali pomůcku jako diagnostický nástroj, je tato subjektivita jednoznačně nežádoucí. Při výše popsaném komunitním použití jsou ale osobní zkušenosti a autentický lidský postoj pozorovatele nanejvýš užitečné. Tvoří totiž reflexní plochu, díky které se může pozorovaný v nově objevovaných aspektech vlastního já lépe orientovat.

Nástroj se stále vyvíjí a budu moc ráda, pokud se se svými dětmi, klienty, bližními zapojíte do jeho testování.